Většina lidí se k tomu rozhodne, až když se jim nebo jejím blízkým stane něco, kdy krevní transfuzi sami potřebují. Udává se, že v průměru každý člověk potřebuje krevní transfuzi 5x za život. Někdo víc, někdo míň, ale i kdybyste ji nepotřebovali vůbec, tak proč nepomoci ostatním. Jen tak – ZADARMO. Transfúzní stanice všude po republice neustále hlásí nedostatek krevních zásob. 

Je to na rozhodnutí každého, ale pokud jste zdraví, cítíte se dobře, zkuste udělat dobrou věc a alespoň jednou krev darujte. Dárcovství krve přináší i výhody. Asi nejvyužívanější je pracovní volno s plnou náhradou mzdy v den odběru. Je to nejspíš důvod, proč transfuzní stanice mají pátky narvané k prasknutí, ale proč si za odměnu nedopřát prodloužený víkend? Dalším benefitem je snížení daňového základu o 2000 Kč, což také není k zahození. Pak samozřejmě nějaké vitamíny, jak od transfuzní stanice, tak od zdravotní pojišťovny. Obrovskou výhodou při pravidelném darování je také pravidelná kontrola zdravotního stavu. Ovšem to nejlepší je DOBRÝ POCIT. Pocit, že jste někomu třeba zachránili život. Nebo jste pomohli k tomu, aby byly vyrobeny léky z krve. To je prostě k nezaplacení. 

Mnoho lidí má z odběru strach, ale není se vůbec čeho bát. Doba strávená na transfuzní stanici většinou dohromady nezabere déle než 40 minut, přičemž samotný odběr je otázka max. 10 minut. Po příchodu na stanici vyplníte dotazník se zdravotním stavem, občerstvíte se a jdete na kontrolní odběr. Odebrání malého vzorku krve, který je okamžitě analyzován a vy jste vyzváni k lékařské prohlídce, kde se dozvíte, jestli jste schopni darovat či nikoliv. Pokud ano, přichází na řadu samotný odběr. Je to jedno malé píchnutí a pak už jen pár minut koukání na televizi nebo povídání si se sestrou. A je to! Po odběru dostanete občerstvení a většinou nějaký malý dáreček třeba v podobě sladkosti. A pak už jen den volna :-) 

Samozřejmě odběr je možné kdykoliv přerušit, pokud vám není dobře. Sestra se neustále vyptává, jak se cítíte, takže se nemusíte bát, že budete vypadat jako „slaboch“. Ale pokud přijdete odpočatí a dobře najezení (je třeba vynechat tuky), tak by vše mělo proběhnout v pohodě. Přihodím historku k dobru z mého prvního odběru, abyste věděli, že v tom případně nejste sami :-): před mým prvním odběrem mě samozřejmě nenapadlo nic lepšího, než si ráno ještě trochu zasportovat, když po odběru už by se člověk měl šetřit. Takže jsem vyrazila na bazén a dala si hodinku kondičního plavání. Pak šla na odběr, pochvalovala si, jak jsem příjemně nabuzená a dobře najezená, vše probíhalo skvěle, všichni byli moc milí, neustále děkovali, že jsem jako nový dárce přišla a já se cítila jako malý hrdina. No a pak to přišlo. Po odběru jsem chtěla vstát z lůžka, najednou se mi zamotala hlava, a už jsem zase vesele seděla přikurtovaná k lůžku a kolem mě běhali 2 doktoři a asi 3 sestry :-) Když nic nezabíralo, dostala jsem jakýsi prášek na tlak a hned bylo dobře. Všichni kolem mě lítali, že jsem si připadala, jak kdybych přežila vlastní smrt (ne je poodběrovou slabost). Z desetiminutového odběru byly sice nakonec skoro 2 hodiny, ale nevzdala jsem se. Neodradilo mě to. Co mě však pobavilo, bylo, když jsem tam za pár měsíců znovu přišla, tak mě sestra vítala se slovy: „Nejste vy ta, co nám tu minule zkolabovala? To jsem ráda, že vás to neodradilo.“ Je fajn, když si vás někde pamatují :-)

A jaké jsou vaše zkušenosti či příhody z odběru krve? Chodíte často? Vaše zážitky pište do komentářů. A nezapomeňte: DARUJ KREV, DARUJEŠ ŽIVOT!

PS: více o darování se dozvíte například na těchto stránkách: http://www.darujzivot.eu/